8. 11. 2020 Další zadlužování si nemůžeme dovolit

Vítáme u našeho dnešního komentáře.

Růst dluhu v čase | Blesk.cz

Jsme nejméně zadluženi, můžeme si to dovolit

To je nejčastější argument současných politiků, bez ohledu na stranickou příslušnost. Ano, i těch ze samozvané demokratické (totalitní) opozice, nejen těch vládních.

Fakt – ano, proti zemím západní civilizace jsme skutečně jedni z nejméně zadlužených, o tom nelze vést polemiku.

Fakt 2 – proti nim ovšem naše zadlužení roste raketovou rychlostí, nenechte se ošálit běžným prostým součtem ve státním rozpočtu, v EU jsme letos garantovali splácení více jak 240 mld. Kč dluhu, který ani nemusíme čerpat, ale ručíme za něj. Podle posledních informací z nezávislých ekonomických kruhů, které některá média zveřejnila, je patrné, že již za 5-6 let se dostaneme na hranici bankrotu země.

Fakt 3 – jistě, bankrot se nemusí odehrávat, vidíme to v Řecku, Španělsku, Portugalsku, postupně se k němu blíží Francie. O tyto země má obrovský zájem Německo, proto jim pomohlo tolik, aby je od bankrotu ochránilo, přeci jenom zisky z těchto zemí, jde-li o korporátní daně, vysoce převyšují náklady na jejich záchranu, na které se podílí i ostatní země Eurozóny (země platící Euro). Můžeme to také očekávat? Kdy už to pro Německo přestane být výhodné? Ale o tom tento komentář není.

Fakt 4 – zvýšené zadlužení sebou nese i zvýšené náklady na tzv. „obsluhu dluhu“, což jsou zpravidla úroky, nikoliv splácení samotného dluhu (jistiny). A tyto již v letošním roce dosahují kolem 90 miliard korun, což je cca 7% příjmů našeho státního rozpočtu. Od příštího roku, psali jsme to v minulém týdnu, tyto náklady budou řádově 150 miliard korun, to už bude 10% celkových příjmů státního rozpočtu, bude to již částka, která se blíží současné možnosti investic státu, například do infrastruktury (stavby dálnic, železnic, nemocnic, školství, výzkumu apod.). Tedy, dojde k jevu, kdy stát již nebude moci, jinak než na další dluh, pokud mu ovšem někdo půjčí, investovat do nejdůležitějších sektorů ekonomiky a tím dojde k nárůstu zaostalosti naší země za vyspělým západem. Po dalším roce, tedy 2021, pokud by se velmi špatně odhadnutý schodek státního rozpočtu skutečně udržel na tak nízké úrovni, přes 200 miliard, jak se domnívá Ministerstvo financí, věčně neschopné reálně odhadnout roční finanční výsledky státního hospodaření, již budou náklady na obsluhu dluhu, pouhé platby úroků, převyšovat částku 150 miliard Kč ročně. V roce 2025-2026 se očekává, s tímto tempem růstu dluhů, že naše země již nebude schopna splácet ani ty úroky, natož samotné dluhy, dojde k faktickému bankrotu země. I kdyby nás Německo chránilo, jako dnešní fakticky zbankrotované státy, znamenalo by to pro naši zemi jediné. Nezvyšovat výdaje, nejlépe pod „nucenou správou“ je snižovat, což bude mít dopad především na důchodce, matky samoživitelky, sociální případy, jako jsou handicapovaní, dojde k razantnímu snížení výplat, ke snížení dostupnosti zdravotní péče, úrovně školství, výzkum se přesune do zahraničí, pravděpodobně právě do Německa, které poté z jeho výsledků bude nejvíce těžit. U nás se „ukotví“ ekonomický systém montoven, bez možnosti se z něj jakkoliv vymanit, protože stát nebude mít na potřebné investice, protože na ně nebude mít finanční zdroje. Bude to znamenat snížení životní úrovně všech obyvatel, zvýšenou úmrtnost i na banální nemoci, protože dostupnost zdravotní péče tak, jak ji známe, nebude. Tento fakt vám „volači“ po dalším zadlužování země, nesdělí. On je značně nepříjemný, důsledky jsou skutečně pro každého, ti nejchudší se budou dožadovat stejného přístupu například zdravotnického zařízení k jejich rodičům, dětem, jako k bohatým. Jsme lidé, tudíž tu poroste korupční potenciál, pocit, že chudší nemají stejná práva, jako bohatí, klientelismus, daleko větší ochota volit extrémní strany, jako komunistickou, nebo nějakou neonacistickou, snadné obviňování minorit z této situace. Tomu tímto komentářem chceme předejít, to bude vina těch volačů po dalším zadlužování, tedy celého politického spektra v Parlamentu.

A tyto důsledky jsou vinou těch, co podporují a uplatňují současná vládní opatření. Místo ochrany ze strany státu těch nejvíce ohrožených, tu je šikanováno, totalitně perzekvováno více jak 10 milionů občanů, ničena ekonomika státu, lidé vháněni do exekučních pastí, ze kterých nebude úniku, 2 generace našich dětí a vnoučat nebudou mít základní jistoty, ani životní úroveň, jakou si zatím dopřáváme my. Sami se zamyslete, co vlastně chcete. Ale dále zadlužovat tuto zemi nelze, o tom nelze vůbec vést diskusi.

Fotografie z demonstrace využili ve svůj prospěch „rouškaři“ i „nerouškaři“.  Nemůžeme tomu zabránit, zoufají jejich autoři — ČT24 — Česká televize

Je lidský život více, než všechny peníze světa?

Spor rouškaři vs odpůrci vládních nařízení není tak banální, jak se nám jej mnozí snaží vnutit. Nejde o spor rouškař vs nerouškař, ale o spor, jakou hodnotu má pro každou osobnost svoboda a demokracie. Je tu ještě třetí skupina, která podlehla dojmu, že nemoc Covid-19 neexistuje. Tak ta nemoc existuje, je to koronavirus, kterých je ve společnosti několik set, které vědci znají, tedy popírání existence jednoho koronaviru nemůže mít dopad na existenci dalších několik set, pro vědce dosud známých virů. Tito by buď měli popírat existenci koronavirů, ne jednoho, nebo nepopírat nepopiratelné vědecké závěry, které dosud nikdo nezpochybňoval. Asi to ti lidé, co existenci Covid-19, vůbec netuší, že jich je ve společnosti tolik.

U té podstatnější části společnosti jde o spor, zda někdo má právo, pro falešný pocit okamžitého bezpečí, celou společnosti šikanovat, totalitně jí nařizovat, kde může a nemůže nakupovat, zda si může s rodinou dojít na oběd do restaurace, kdy a zda se vůbec může ostříhat, oholit, zda si vůbec může koupit oblečení, obuv apod. A to vše, bez ohledu na budoucnost, kterou popisujeme v první části dnešního komentáře.

Skupina „rouškařů“, tedy těch, co podporují současná totalitní vládní opatření, je, slovy B. Franklina, ochotna vyměnit svoji svobodu za falešný pocit bezpečí, přitom se nedočká ani té svobody, ani toho bezpečí. To je dnes již patrné. Přestože by islámští radikálové nad současnými vládními opatřeními jásali radostí, roste počet nakažených i úmrtí. Rouškaři volají po dalším zpřísnění, totálním lock downu, nikdo z nich neříká, na jak dlouho, nikdo z nich nevysvětluje, jak, bez uzavření hranic pro pohyb osob, ale i zboží, potravin apod. na dobu dokud vir nezmizí z planety, protože jinak, logicky, hrozí nákaza i z dovezeného zboží, přežijeme. Nikdy jsme nebyli v ničem soběstační, vir bude na planetě stále, očkování proti viru bude dostupné nejdříve příští rok, pokud vůbec. Jak tu dobu přežijeme? A za tento falešný pocit bezpečí, jsou ochotni vyměnit nejen svoji svobodu, ale i tuto zemi předat totalitnímu vedení. Z jejich argumentace se vytratila realita. Dokud se nebudou, sami, chránit rizikové skupiny obyvatel, nebo za pomoci státu, k úmrtí bude nadále docházet, bez ohledu na to, jak tvrdý by byl lock down. Jsou mezi nimi lidé, kteří se jsou ochotni vzdát své svobody, aby údajně ochránili zdravotní systém od jeho přehlcení. Tak to jistě je hezké, ale opět alibismus a lež. Dnes jej možná částečně ochráníme, ale zároveň, a to již neříkají, necháme umřít stovky lidí, kterým se nedostává základní péče, onkologickým pacientům se přestaly provádět operace, které jsou nezbytné pro jejich případné uzdravení, již nyní umírají, zcela zbytečně. To samé je u infarktů, výměny kloubů, transplantací. Faktem je, že oni chtějí upřednostnit lidi, kteří jsou sami nezodpovědní, proto umírají, ale nechají zemřít jiné lidi, kteří leckdy za svoji rakovinu opravdu nemohou, například rakovinu prsu, varlat, děložního čípku apod.

Obrázek

Obrázek

Proti nim stojí skupina občanů, výrazně menší, která není ochotna vyměnit svoji svobodu za falešný pocit bezpečí. Odmítají totalitní restrikce státu, odmítají argumenty „rouškařů“. Do této skupiny lidí nepleťte tu třetí skupinu, která popírá existenci viru i samotné nemoci. Tato skupina většinově žádá, aby stát pomohl ochránit rizikové skupiny obyvatel, ovšem, pokud sami chtějí, protože to je právě ta otázka svobody. Nikdo vás nemůže nutit, abyste se chránili před jakoukoliv nemocí, to je vaše odpovědnost, za kterou nikdo jiný nenese odpovědnost, jak je nyní vnucováno, že prý má rouška, kterou si neměním, nosím ji celý den, má ochránit vás a naopak. To, zcela evidentně, neplatí. I kdyby to platilo, já nejsem odpovědný za to, že vy se nechráníte, máte-li dostatek možností se ochránit.

První skupinu „rouškařů“ nikdy nepřesvědčíte, je složena z občanů, kteří tu vždy žili, závislých na státu, neochotných sami přijmout osobní odpovědnost, myslících si, že stát je povinen se o vás postarat i po této stránce, totalita to samozřejmě vítá, je jich kolem 90%, tito vždy podporovali, nebo se neangažovali proti totalitám, nacistické, či komunistické.

Druhá skupina je většinově skupina lidí, která má v rodinách, historicky, boj s totalitami, nacistickou nebo komunistickou, aktivně jejich předci s nimi bojovali, nebo se proti totalitám nebáli angažovat. To jsou fakta, přátelé. To je prostě dáno historií. Stát tu ovšem není od toho, aby nám určoval, kdy smíme na nákup, ale od toho, aby připravoval co nejlepší podmínky pro život, práci, podnikání, v naší zemi, spravoval státní organizace ku prospěchu všech občanů země, představitelé státu byli morálně uznávanými osobnostmi, a nám, občanům, maximálně usnadňoval život v zemi, za využití veškerých dostupných moderních technologií. A toto je úloha státu, vedle zajištění bezpečnosti proti napadení od nepřítele, vnitřní bezpečnosti, ochranou před lidmi, kteří páchají trestnou činnost. Vše ostatní, na co posíláme daně, odvody, je služba, kterou si platíme a stát ji má povinnost umožnit čerpat a zajistit její moderní provedení. V tom stát také nefunguje. Otázka je jednoduchá – kdo se vás prosil o moji ochranu. Pokud jste se jich prosili, budiž, ale nemáte právo omezovat osobní svobody jiných. Ne každý kolaboroval s totalitami, pro mnohé je svoboda cennější, než jejich život.

Politika je obchod s lidskou hloupostí, nezapomínejte.

Tak hezký víkend a celý příští týden.

 
TOPlist