29. 10. 2017 29. Daj-li medajli, nedaj-li medajli, Miloš vyznamenal obdivovatele Hitlera
Celý povolební týden byl plný očekávání. Čeká se, s kým vítěz voleb, udavač STB Babiš, bude schopen složit vládu, tu se ozývá, že s nikým, tu z nějaké strany, že s nimi ano, nacistický vůdce Okamůra by chtěl, Babiš, pro změnu, nechce, komunisté a ODS v rozpacích, neví, na jakou stranu se přiklonit, a koncem týdne přichází čas na udělování státních vyznamenání.
Demokratické strany, občanská společnost, jsou stále v šoku z výsledků voleb. Nedokázaly připravit žádné občanské setkání, které by konkurovalo, jako v roce minulém, právě divadlu s udělováním státních vyznamenání. Právě nyní, kdy svoboda a demokracie doslova vysí na vlásku, bylo takové setkání občanů potřeba. Proto mohla tato „hradní“ šaškárna v klidu konat to, co obvykle – nezvat rektory, hrát si na diktátora, urážete, napadat, vyznamenávat exponenty minulého režimu, udavače STB, kariérní komunisty, bezcenné nuly, které nikdy nic nedokázali, mezi ně, tu a tam, vtěsnat osobnost, která by si vyznamenání zasloužila, například slečnu Sáblíkovou, přestože bývá zvykem, že taková vyznamenání se uděluji po ukončení sportovní kariéry, což ani slečna Sáblíková nepochopila a s radostí nakráčela mezi odporná individua s vidinou lesku placky, kterou ještě doma neměla. Holt, u všech těch, kteří si tam dokráčeli pro metály, chybí slušnost, čest a morálka. Mnozí z nich se ovšem nemohli bránit, jistě jste si všimli, kolik takových je vyznamenáno „in memoriam“, aby nemohli odmítnout přijmout jakékoliv ocenění z rukou špinavého komunistického exponenta, proruského noka Zemana.
Samotná ceremonie vyvolávala dojem komediálního představení. Soudruha prezidenta téměř na rukou přinesla jeho žena, do 3 schodů jej tlačí 2 statní bodyguardi, on se poté rozvalí u řečnického pultíku, zablekotá nesouvisející pitomosti, například o prognostice, poté se opře, skoro sedne, na pultík, v tomto povalování vydrží po zbytek ceremonie, a rádoby ocenění si k němu, jako k pašovi, chodí pro metály, jako kdyby byl dekorován sám paša Zeman. Na ceremonii chybí některé zástavy, zřejmě již někteří, vesměs mrtví, hoši naši proruskou hlavu nezajímají, chybí insignie nejvyšších státních vyznamenání. Sem tam ulítne nějaká ta slina z huby paši, no, nebýt to předávání státních vyznamenání, člověk by se zasmál vskutku od srdce, i Torškova komedie proti tomu byla špatná.
Asi největším šokem bylo vyznamenání obdivovatele Hitlera a známého antisemitu, kterým byl Charles Richard Crane. ZDE To tu nebylo ani za bolševiků, aby někdo vyznamenal Hitlerova stoupence. A vedle takového se s klidem postaví Loprais, Sáblíková, apod.? Možná si příště, s klidem sobě vlastním, vyznamená Adolfa Hitlera a Vondráčková tomu bude klidně přihlížet.
Mnozí si říkají, že to jsou státní vyznamenání a nezáleží na tom, kdo je předává, ale to není tak úplně pravdou. O tom, kdo vyznamenání obdrží, rozhoduje výlučně sám paša a jeho poskoci, nikoliv stát, nebo lid. Tedy se jedná prakticky o soukromou párty ruských mužíků, kteří si k ní přizvou své obdivovatele. Na téma slušnosti tam jít, odpověděl jeden učitel, že není neslušnost tam nejít. Otázkou ovšem je, zda jít na takovou ruskou párty a dostat metál je ctí, nebo není. Každý by si měl uvědomit, zda by si stejně šel pro metál i v případě, že v demokratických volbách vyhraje zastánce nacismu, který by u nás poté vyznamenání rozdával a chtěl ho udělit právě jemu, aby dal najevo „jako“ demokratické myšlení. Však který nacista si nevážil svého lidu natolik, že by mu nedával metály, že? V každém případě ta komedie opět stála za vidění. Bravo, soudruhu prezidente, snad to bylo naposledy, co někdo takto zostudil tuto ceremonii. V každém případě si opovržení zaslouží jak ten, co tam přišel, tak ten, kdo svoji osobu propůjčil této šaškárně a metál osobně převzal. Přece jenom to bylo udělování státních vyznamenání.