20. 9. 2020 Jsme skanzen

Vítáme u našeho dnešního komentáře.

Drohende Klima-Apokalypse - Kapitulation, aber mit Hingabe! (Archiv)

Skanzen, kam se podíváte

Nejdříve mi dovolte se vám omluvit, že jsem minulý týden nepřidal komentář. Byl jsem na zahraniční cestě, které se dnes bude týkat můj dnešní komentář.

Po delší době jsem byl vyslán na pracovní cestu do Německa, Beneluxu. Navštívil jsem všechny 4 země, jednal se zástupci podniků, prohlédl si je, na neformálních večeřích jsme hovořili o všem možném. Hlavně jsem si opět prověřil, že jsme stále postbolševický skanzen, o kterém se mnozí domnívají, že je výborným místem pro život. Ne, není. A to myslím opravdu vážně a uvedu hned několik důvodů, proč tomu tak je.

V Německu jsem trávil čas v Kolíně nad Rýnem. Hned si napíšeme něco o silnicích. To, že jsou německé dálnice super, to asi ví naprosto každý. Již se ovšem nedovíme, ani to neříkáme, proč jsou super. Jistě ne pouze jejich stavem, což není až takovou pravdou, protože i zde jsou dálnice již dost opravované a komfort jízdy je nižší, než u nových. Hned první, co vás napadne, když projíždíte Německem, je obrovský rozdíl mezi ČR a Německem ve formě značení. Pokud se jedná o opravu dálnice, první značku máte umístěnou již několik kilometrů od místa opravy, tato je ještě několikrát umístěna, takže máte dost možností si ji včas všimnout a hlavně se postupně řadit do volných jízdních pruhů již v průběhu několika kilometrů předem. Zajímavé je i jednání řidičů, nikdo nežene auto až ke sbíhání pruhů, ale dostatečně předem se řadí do avizovaných volných pruhů při opravě. V užším pruhu, obvykle 2,2 m, nejede žádná dodávka, ani SUV, natož kamion, ten by si to ani nedovolil.

Na okreskách, jak u nás říkáme, kamiony mohou jezdit max. 60 km/hod. Kupodivu to i naprostá většina řidičů kamionu dodržuje, přesto si nikdo nedovolí na nikoho troubit. To je druhý obrovský rozdíl, téměř neslyšíte klakson, to už fakt musí být, aby někdo troubil, jsou za to totiž velké pokuty.

Když jsme se vraceli domů, tak ihned po hraničním přechodu u nás se řidiči vrátili do „zajetých kolejí“. Nerespektování rychlosti, všude troubení, blikání a neuvěřitelná agresivita na silnici. Tady prostě naše Policie totálně selhává. Stejné to je i s našimi silničáři.

Zažili jsme i pár nehod, policisté zablokují další cestu u nejbližšího sjezdu před nehodou a automobily odklání touto cestou. Vždy jsou milí, přátelští, poradí, znají více jazyků. U nás je na dálnici takto nevidíte. Pokud trasa nevyhovuje kamionům, nechávají je stát na dálnici, dokonce jim umožní i dělat přestávky.

Jenom o silnicích by se dalo dlouho vyprávět, ale to jsou takové věci, které mnozí známe. Tady ovšem platí fakt, že u nás nejsou dálnice dostavěné, tempo staveb je katastrofální, nedožijeme se jejich dostavby, i kdyby nám dnes byl 1 rok. O chování těch, co provádí údržbu, při nehodách, se máme co učit. Stav je rok od roku horší, vůči Německu. V tomto ohledu jsme skanzen nejméně 50 let za nimi.

Navštívil jsem i výrobní společnosti. Budete se divit, ale pracují tam především uprchlíci a migranti. A to v naprosté většině, pokud jde o výrobu a méně kvalifikované práce, ale jsou vidět i na kvalifikovaných pozicích, v jedné společnosti s námi jeden takový hovořil z pozice obchodního ředitele. Velmi sympatický rozhovor i následné posezení v restauraci. V každé výrobní firmě, jenom pro příklad, mají u všech vchodů popelníky pro kuřáky, v jedné společnosti byly popelníky přímo za linkami, aby se kuřáci moc nezdržovali od práce. Faktem je, že všude vládla pohoda, klid, žádná upocená trička, žádné pokřikování. 2X za směnu přestávka na jídlo. Hovořil jsem i s těmi dělníky. Naprostý rozdíl mezi jimi a našimi lidmi je v pohodě, kterou evidentně mají. Nenarazil jsem na žádného, který by si stěžoval a pracovní podmínky, finanční ohodnocení, nedostupnost bydlení, nemožnost si zajít do restaurace apod. Především v Beneluxu vládne naprostá pohoda. Tam dokonce zaměstnanci celé společnosti spolu chodí na pivko a víno. Díky tomu, že nemají existenční problémy, jako spousta našich pracujících, tam je naprosto uvolněná atmosféra, pohoda je cítit po celých výrobních provozech. Tady jsme více jak 30 let za nimi, jsme pouze otroci, kteří si to ovšem sami zavinili.

Pivo se v Německu a Belgii hodně popíjí. V restauracích mají pořád plno, přes oběd, přes večeře, lidé se baví, smějí, zpívají. Nikde ani náznak agresivity. Cítíte se tam v naprosté pohodě, i když jako chudý příbuzný, který pořád přepočítává, na kolik piv vlastně má peněz a kolik tam může utratit, protože pít v restauraci je dost finančně náročné. Ale opět, všude pohoda, veselo, zábava, přitom jsme žádali spíše obyčejné restaurace a oni nám vyhovovali, takže jsme byli i v typické německé pivnici, kde to hučelo, bylo narváno.

Vrátíme se do měst. Jistě jste si všimli u nás všude přítomných cyklostezek, které tak „lákají“ cyklisty, že raději jezdí po chodnících. Jak by také ne, když nám všude v městech i obcích vládnou pitomci, že? Jenže ve vyspělých zemích evidentně vládnou skutečně ti nejlepší z místních občanů. Chodníky, kde jezdí kola, koloběžky i chodí chodci, jsou široké cca 5-6 m, zřetelný jízdní pruh, odlišený jinou barvou na chodníku, patří cyklistům, ten širší zbytek poté chodcům. A hele, ono to funguje, že? Nebo cyklopruhy ve vozovce, ale ne, typicky čecháčkovsky zcela nesmyslně hned vedle pruhu pro automobily, kde hrozí srážka s cyklistou, ale chodník – cyklopruh – parkovací stání – jízdní pruh. Cyklisté jsou od jízdního pruhu pro ostatní vozidla odděleni parkujícími vozidly. Jenže my jsme nejchytřejší na světě, že? Tak to tedy nejsme. Než na to ta trdla přijdou, tak toho my se opět nedožijeme.

Zkusíme „bezpečnost“. Tak bezpečně, jako tam, a navštívili jsme hlavní města a velká města, jsem se v Praze nikdy necítil. Marně jsem vyhlížel hořící automobily, hordy černochů, hodlajících nás minimálně přizabít, v Praze jsem často večer narazil na týpky s noži, fetující občany, bezdomovce, tady mi nepřipadlo, že se něčeho podobného stane a také nestalo. Zklamu všechny ty „alarmisty“, prostě i když jsme jeli večer MHD, tak tam byl klid, pořádek, docela čisto, na naše poměry, příjemní lidé na každém kroku, včetně příjemných černošských taxikářů, se kterými byla velká zábava při cestování, byli velmi povídaví. Na „no go“ zóny jsme nenarazili, když jsem se na jejich existenci ptal, nechápavě na mě všude koukali. Jasně, asi tam mají problémy s uprchlíky, migranty, ale zcela evidentně ne takové, jaké u nás různí „alarmisté“ sdělují.

Životní styl lidí tam žijících je neuvěřitelně odlišný. Je pohodový, klidný, je tam vidět daleko více úsměvů, lidé evidentně řeší méně problémů, než my. V mnohém si za to můžeme sami tím, koho volíme. Ale začít bychom mohli u sebe, nemyslíte?

Přeji krásný týden, snad bude ještě pořád plný sluníčka.

Politika je obchod s lidskou hloupostí, nezapomínejte.

Tak hezký víkend a celý příští týden.

 
TOPlist