19. 9. 2021 Generační rozdíly, inflace
Vítáme vás u našeho dnešního komentáře.
Názorové rozdíly
Snad všichni jsme rozladěni značnými názorovými rozdíly mezi generacemi. Generace 40+ má naprosto odlišné názory, než generace 40-. Neberte to tak, že to jsou všichni, někteří mají průsečíky u obou stran názorových rozdílů.
Mnozí se ptají na příčiny. Tyto jsou relativně jednoduché. Zkuste si vzpomenout na vaše mládí, dětství. Mladí lidé vždy byli v názorových konfliktech se staršími, ale to nikdy nevyvolávalo takovou míru nenávisti, jako dnes. Příčiny jsou známé, jenom je dosud nikdo nepojmenoval. Generace mých prarodičů řešila docela vážné sociální problémy, jedná se o generaci Prvorepublikovou. V té době nebylo běžné mít boty, jako dítě, mít x oblečení, dokonce nebylo ani běžné, mít na lékaře, to bylo drahé a málokdo z nich si ho mohl dovolit. Když se bydlelo, bydlelo několik generací rodiny pohromadě, žádné soukromé pokoje nebyly, ve většině případů. Bydlelo se v chatrčích bez vody, toalet, sprch apod., měli venku studnu a očista probíhala tam. Ženy nevyjíaje, ty se myly buď brzy ráno, nebo poté, co muži šli do práce a děti do škol. Dnes si to již nikdo nedovede představit. A ty domky, kde bydleli, většinou nebyly jejich, ale majitelů panství, to bylo ubytování pro čeledíny, dnes bychom řekli zaměstnance těchto bohatých vlastníků půdy, lesů apod. Výjimkou byla města, tam se pracovalo převážně v průmyslových továrnách, bytové domy vlastnili opět ti průmyslníci, pronajímali je svým zaměstnancům, nebo i jiným, pokud jich měli více. Ale vybavenost byla podobná. Dnes bychom řekli chudoba. Děti dostávaly na Vánoce jablíčka, žádné velké dary, k narozeninám prakticky nic. Lidé žili nesmírně skromně a v chudobě.
Generace mých rodičů, to už je válečná, či poválečná (2WW), již začala zažívat život v obrovském pokroku, byty stavěl stát, přiděloval je lidem, ti platili nájem, inkaso, stát byl jediným vlastníkem všeho, co po roce 1945 všem ukradl. Lidem to ovšem přineslo velkou míru bohatství a blahobytu, jejich rodiče toto neznali. Najednou nemuseli pracovat 6 dnů v týdnu, 12 hodin denně, neřešili problém s obuví pro děti, byty byly plně vybavené, domky procházely rekonstrukcemi se sociální vybaveností. Najednou měli placenou dovolenou, dosud nevídaná věc, lékař byl dostupný, i když léčebné metody byly zastaralé. Vývoj byl u nás sice obrovský, ale stále byl nižší, než na západ od nás. Děti mých prarodičů najednou měly televize, automobily, rekreace, přestali se řešit sociální věci, začali se řešit věci společenské, politika, kulturní věci. Prarodiče předali zemi svým dětem v lepším stavu, než ji měli k užívání oni.
Poté je tu ta generace 40+, která už řešila poněkud jiné věci, sice ještě zpočátku žila v době bolševismu, najednou se řešila lidská práva, velmi se řešila politika, ale již i zdravotnictví dosahovalo slušné úrovně, školství začalo být liberalizované, přišla Sametová revoluce a lidé se ocitli ve svobodě a demokracii, se kterou si mnozí z nich vůbec nevěděli rady. Ale mnozí si s ní rady věděli, začali být aktivní nejen v hledání nových pracovních příležitostí, ale i v obnově podnikatelského sektoru, vyhledávali lepší a dostupnější vzdělání, začali se učit i jiné cizí jazyky, než jenom ruština a němčina. Najednou byl výběr zboží i služeb, dramaticky klesly ceny elektroniky, začal se objevovat mobilní telefon, internet. Přesto tyto děti mají vzpomínku na to, jak se špatně žilo v době totalitní. O hračkách si mohli nechat zdát, ne každý měl brusle, jízdní kolo, ale naši rodiče nám předali zemi zase v lepším stavu, než ji obdrželi. Vybudovali silnice, železnice, továrny, velké nemocnice, ale i přesto bylo mnoho lidí, kteří opět žili v chudobě. Tito rodiče vychovali své děti ještě také ke skromnosti, k přežití v chudobě, bylo to spíše z donucení.
Generace prarodičů byla vystavena nenávisti vůči Němcům, to bylo po rozpadu R-U, kdy až do naší okupace stát německé spoluobčany šikanoval, perzekvoval. Další vlna nenávisti, které byla ta generace vystavena, byla k Židům. Ano, nikdo o tom nechce nic psát, dělá se, že to nebylo, ale bylo to. Generace rodičů byla vystavena k nenávisti vůči imperialistům (pro mladší ročníky, jednalo se o západní země, kde fungoval kapitalismus), byla, včetně té mé generace 40+, vystavena nenávisti vůči demokracii, svobodě, byli jsme strašeni, že začne IIIWW. K tomu sice nikdy nedošlo, ale společenské klima to bylo otřesné. Moje generace tedy pamatuje nedostatek prakticky všeho, i když i za nás došlo k obrovskému vývoji, byť opět nižšímu, než na západ od nás.
A naše děti, tj 40- generace? Stejně jako prarodiče rodičům, rodiče nám, chtěli kompenzovat jejich dřívější nedostatek zboží a služeb, jejich chudobu, poté, co přestali být chudými, díky vývoji, tak i my jsme našim dětem nechtěli dávat okusit to, co jsme sami zažili, tedy opět nedostatek zboží a služeb. Díky společenskému a ekonomickému vývoji jsme se dostali do situace, kdy jsme primárně řešili politiku, všichni známe Sládka, Zemana, Klause, Dlouhého, Pitharta, Rychetského. No, naši předci fakt neznali ani jedno jméno ministra. Vývoj nás dostal do situace, že naprostá většina z nás měla již vše, co chtěla, mohla si koupit vše, co potřebovala, nebo chtěla, nic, kromě příjmu, nás neomezovalo. Jenže my jsme chtěli našim dětem také dát více, než jsme měli. Ale protože nic více už nešlo, tak jsme začali dětem ne kupovat věci potřebné, ale věci nepotřebné, každý chtěl dětem koupit nejlepší mobilní telefon, každé dítě má svůj vlastní počítač, internet, studia zdarma, lékařskou péči zdarma, neřeší se problémy, že nejsou boty, ale jaké boty koupit, moderní, krásné, pokud možno ty nejdražší a nejmodernější. Poskytli jsme dětem naprostý přepych, který žádná předešlá generace neměla.
No jo, ale my jsme jim zapomněli připomínat, jak to dříve bylo. Takže dnešní generace nemá vůbec žádné problémy, proto jediným jejich problémem je palmový olej, veganství, vegetarianství, anarchie, bourání a ničení vzpomínek na historii, odsuzování našich předků, protože oni celý svůj dosavadní život žijí v přepychu, nevídaném přepychu, nezažili vůbec žádné společenské změny. A tak se nám trochu nudí. Chybí jim lesy, přestože do nich vůbec nechodí, chybí jim sportoviště, přitom neudělají jediný shyb, chybí jim svoboda pro zvířátka, chtějí zrušit cirkusy, zoologické zahrady, říkají, že jsme zavinili klimatické změny, na čemž sice vědci najdou shodu, ale důkazy o tom nemají, my můžeme za Babiše, Zemana, to ano, voliči za to skutečně mohou, ale oni k volbám nechodí, došlo to tak daleko, že učí své děti jak vyhodit do vzduchu premiéra naší země, jak přát smrt prezidentovi, islamisté jsou pro ně nejlepší kamarádi, přitom z rekreačního resortu v Africe nevytáhnou paty ven, odmítají již číst, učit se, protože si vše najdou na internetu, ale gramatiku a pravopis neřeší, prý to je přežitek.
Poučují nás, protože to někde slyšeli, jak žijeme špatně, přitom sami nebyli v zahraničí déle, než 14 dnů v roce na dovolené, obviňují nás z rasismu, protože jsme nedokázali vyřešit cikánskou otázku, prý jsme homofobové, pokud nesouhlasíme s adopcí dětí sexuálních menšin, prý není nic špatného na veřejném prezentování sexuálních praktik těchto menšin třeba na Prague Pride. Nemají problémy. Vlastně mají jediný – chtějí bydlet VE SVÉM. Ne v nájemní, ale ve svém, prý máme povinnost se vzdát našich majetků, v jejich prospěch, nebo platit vyšší daně, aby oni mohli bydlet VE SVÉM. Ale to právo, bydlet ve svém, nikdy nikdo neměl. No, jejich rodiče, prarodiče, když chtěli bydlet ve svém, tak museli více pracovat, více si vydělat, aby na to bydlení ve svém měli. To platí i dnes, i přes jejich odpor.
Vychovali jsme generaci, které létali pečení holubi do úst, doslova a do písmene, nezažila žádný nedostatek, co si umanula, to dostala, my jim to rádi dali, jako rodiče, protože jsme nechtěli, aby zažili nedostatek, jako jsme zažili my, naši rodiče, naši prarodiče. Vychovali jsme generaci, která se domnívá, že na vše mají právo, nárok, že vše musí dostat od nás, nebo zdarma od státu. Ale ono nic zdarma není, to se ve škole asi neučí, vždy to je z potu a dřiny zaměstnanců v soukromém sektoru, ti platí daně, včetně majitelů těchto společností. A z těch daní to poté všichni dostanou „zdarma“ - školství, zdravotnictví, nyní chtějí i byty.
Aby to vše oni měli, tak zapomínají, že my jsme na to museli vydělat, že prapředci neměli ani vodu v domku, že si mnozí odříkali, že žili skromněji, než by i museli, aby dětem něco zanechali, že to bohatství bylo vytvořeno prací, tvrdou prací. Oni chtějí všechno zdarma, ale těm, co to bohatství tvrdou prací vybudovali, odmítají dát důstojný důchod. Vychovali jsme je k sobectví a nezodpovědnosti. Ne všichni, ale naprostá většina.
A to je ten důvod. Mají vše, aniž by se na tom jakkoliv podíleli. A tak mají dost času a možností, toto bohatství pomalu likvidovat. Dosud každá předešlá generace předávala zemi v lepším stavu, než ji obdržela. U této mám velké obavy, že něco podobného bude chtít vůbec dělat.
Inflace
Po nesmyslu, který tvrdí Spolu Koalice, Piráti a STAN, že za inflaci může vláda, jsme se rozhodli uvést věci na pravou míru.
Ne, nemůže. Vláda, jako taková, za inflaci nemůže. Jistě by se některé jejich kroky daly hodnotit, jako inflační tlak. Ale ne inflace. A to je ten zásadní rozdíl. Inflační tlaky jsou v tržním hospodářství neustále, tlak na zvýšení cen vstupních služeb, zboží, chcete-li odborný termín – statků a služeb. Tedy energií, dřeva, plechů, apod. Ten vytváří tlak zaměstnanců na vyšší mzdy, ty poté mohou vést ke zvýšení cen a tyto ceny jsou poté právě tou inflací. Inflaci zapříčiní 2 věci – vyšší poptávka, než je nabídka, přímé zahraniční investice. Inflaci, ze zákona, musí řešit Česká národní banka, nikoliv vláda. Takže, inflační tlak není ještě nutnou podmínkou pro inflaci, je to pouze „tlak“. Tento tlak může zkrotit, což se také v tržním prostředí děje, konkurence, tedy nedojde k situaci vyšší poptávky, než je nabídka.
Za současnou inflací stojí právě inflační tlaky – zvýšení cen emisních povolenek o stovky procent během několika měsíců – kde energie jsou u nás, ale i jinde, prakticky monopolně dodávány na trh, neexistuje zde prakticky žádná konkurence. Za tímto tlakem stojí EU. Tyto energie se nakupují na burzách, nikoliv přímo od dodavatelů. I burza má své náklady, čímž se opět zvyšuje cena těchto komodit. Poté tu máme dramatické zdražení dřeva, cukru, stavebních materiálů. V době lock downů a následného uvolnění, zcela logický stav, kdy se zvýšená poptávka nedaří uspokojit nabídkou. Tuto navíc ovlivňuje zájem z Číny a USA, což opět ceny zvyšuje, protože ta poptávka není uspokojena, kdo dá více, ten dostane zboží, ceny letí raketově nahoru. Lock downy jsou přímou, uměle vytvořenou, příčinou tohoto stavu, tedy i inflace. Vláda se na tomto podílela lock downem, který u nás nebyl 100%, stavět se mohlo, určité skupiny obyvatel mohly pracovat. Tedy ten vliv vlády byl naprosto marginální, minimální. To ovšem nelze říci právě o Číně, kde byl lock down 100%. Dalším výrazným inflačním tlakem bylo zastavení námořní přepravy z Číny. Zboží se na trh nedostávalo tak, jak bylo potřeba, poptávka převyšovala nabídku. Ceny za námořní transport stouply o stovky procent, to se promítá do cen výrobků.
Tyto inflační tlaky nelze ČNB, ani jinou centrální bankou, vůbec ovlivnit, natož s inflací něco udělat. Zvyšování úrokových sazeb nepomůže, nepomůže vůbec nic. Za inflací totiž nestojí nic jiného, než prakticky monopoly, ať již v energiích, námořní přepravě, kde se sice „hraje“ na konkurenci, ale ta je tak malá, že se prakticky jedná o monopol. A s tím nikdo nic neudělá. Musíme počkat, zda se situace sama uklidní, zda globální trh začne opět standardně fungovat.
Tak hezký víkend a celý příští týden.
Nezapomínejte, politika je obchod s lidskou hloupostí, tak se nedejte.
