17. 11. 2019 Sváteční
Vítáme vás u našeho dnešního komentáře. Dnes sváteční.
Státní svátek
V době předsváteční probíhala celá řada anket, dotazů na občany, týkajících se doby před 30 lety, agentury se snažily získat možná co nejtřeskutější senzace.
Co pro nás zjistily? Že u velké části společnosti existuje „nostalgie“ po době minulé.
Že mladí lidé absolutně neví, co byl 17. listopad, nebo vůbec netuší, jaké události se v ten den slaví. A to je prosím STÁTNÍ SVÁTEK. Otázkou poté je, proč je vůbec tento den tím státním svátkem, pokud mladá generace netuší, co se vůbec slaví.
Zjistily pro nás, že dříve nebylo lépe, ale ne zase o tolik hůře, jako je tomu dnes, tedy podle vyjádření mnoha procent respondentů.
Je potřeba si umět přiznat, že ani 30 let po událostech z roku 1989 se ekonomická, společenská, morální situace o moc nezlepšila. Můžeme se dokonce ptát, zda by, při neexistenci událostí ze 17. listopadu, nebylo stejně, nebo dokonce lépe. Jsem si jistý, že by nebylo lépe. Ale já si to umím odůvodnit, umí si to odůvodnit i ti, co takto přemýšlí a ne každý se tolik zajímá o ekonomiku země, jako takovou? Je lépe, natož každému? Ne, není. Mnohým je hůře, daleko hůře, a nejsou to pouze bývalí komunisté, nebo kádři. Jsou to handicapovaní, jsou to mnozí staří lidé, jsou to novodobí otroci, jsou to lidé, kterým při narození nebyla darem dána vyšší inteligence a schopnost se učit. Jsou to děti, samoživitelé, lidé v pasti exekuční a insolvenční mafie. Je jich bratru ke 4 milionům. A to je neuvěřitelná masa lidí.
Mladí lidé se mají nepochybně lépe, mají možnost studovat, mají možnost žít, užívat si mládí, cestovat, chodit na brigády, vlastnit i podnikat. Mají se dobře.
Střední generace je rozpolcena, právě ona je většinou těmi „pracujícími otroky“. Přestože dělají, nejméně polovina z nich nemá ani na návštěvu kina jednou měsíčně, natož na dovolenou apod. Zde dochází asi k největší roztříštěnosti volebních preferencí. Mnozí, ačkoliv dobu bolševismu nezažili, touží po jeho návratu, protože jejich rodiče jim nakukali, jak bylo dobře. Nebylo, byl to koncentrák, ve kterém vládli Ruští vrazi.
Starší generace tolik rozpolcena není, naprostá většina z ní se shodne na tom, že se nemá tak dobře, jako dříve. Ale to je spíše výsledkem toho, že již nejsou mladí, nemají tolik síly, peněz je skromně, někteří se opravdu mají velmi bídně. Bohužel, pouze Bureš pro ně začal něco dělat a to s velmi dobrým politickým marketingem dokáže prodat. Proto je v této skupině nejvíce jeho příznivců.
Morální úpadek společnosti po roku 1989 je zřetelný naprosto všude. Ten se nevyhnul vůbec nikomu, žádné společenské vrstvě. Krade se, udává se, podvádí se, lže se, závidí se, ale někteří se ohání tím, že Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Sami jsou přitom nenávistní, až to bolí. Čuráci, debilové, kreténi, hovada, pověsit, do plynu a podobně je na denním pořádku. Nevážíme si již nikoho a ničeho. Někteří toto dokonce považují za „svobodu slova“, kterou jim prý někdo chce vzít. To není svoboda slova, to je zparchantělost, nemorální odpornost. Stydět bychom se měli.
Ne, nestěžuji si, jenom píšu, co vidím a byl bych rád, aby i ti, co se ohání demokracií a svobodou, viděli, že se toho za těch 30 let mnoho nepovedlo, proto lidé hledají své Mesiáše. Zklamaní Bureše, tzv. demokraté Milion chvilek pro demokracii. Žádný takový ovšem nikomu nepomůže, Bureš nepomůže zklamaným, Milion chvilek pro demokracii nepomohou demokracii. Já osobně považuji 17. listopad za to nejlepší, co mě v životě potkalo.
V Praze vládnou neonacisté
Přestože se oslavy 30 let od znovuzískání svobody a demokracie odehrávají ve všech městech naší země, přeci jenom je Praha Matkou měst, jak se ji přezdívá, je to prostě Hlavní město naší země. Právě na vedení Prahy mohou všichni voliči a občané této země vidět, v jakém zmaru se nacházíme.
Separace handicapovaných na Černém mostě, která vznikla tím, že pražský führer a jeho poskoci (Piráti, TOP 09, STAN, KDU-ČSL, Praha sobě s tichou podporou ODS) zrušili část zastávek speciální linky H1 pro handicapované vozíčkáře z Černého mostu. Černý most je lokalita, kde je nyní koncentrováno separací přes 200 vozíčkářů, kterým führer nezajistil náhradní řešení. Přes všeobecné mínění o bezbariérovosti MHD, toto není pravdou. Ani Metro, linka B není bezbariérová. Linka B začíná na Černém Mostě a končí na Zličíně.
K tomu všemu se přidala uzavírka Smetanova nábřeží a Malé Strany v Praze ze strany führera, pro automobily. Ani handicapovaní nemají výjimku, nemohou se tedy bezpečně dostat k cíli, pokud nehodlají porušit Silniční zákon. Městská policie v Praze, přezdívaná na Městapo, je nekompromisní. Führer žádá výpalné – pokuty.
V celé této kráse se také všude povalují bussinesové koloběžky, zelené, jmenovat nebudu, které se válí po chodnících, bez povšimnutí Policie, nebo Městské policie. Rodiče s kočárky tak musí vcházet do vozovky, aby obešli tyhle šmejdy. Těžko psát o zrakově postižených, kteří ani nemají mnoho šancí se takové překážce vyhnout, natož bezpečně. O vozíčkářích nemluvě.
Když opomeneme skutečnost, že tito šmejdi nemají v ulicích Prahy co pohledávat, tak například Madrid řeší dopravu tunely, celý je podtunelován pro tranzit, ale i obyvatele Madridu. Celý Madrid, včetně okolí, čítá cca 10 milionů občanů, tedy to, co naše země. Přesto si s dopravou umí poradit a i ve špičce se nikde moc netrápíte nějakou tou zácpou, jako tomu je v Praze. Ale zakázat vjezd handicapovaným do centra si nedovolil ani Hitler, Gottwald apod. Už vůbec si nikdo nikdy nedovolil nechat povalovat zelené koloběžkové šmejdy po ulicích. To je prostě zločin.
Je to určité varování pro všechny, kteří by se snad někdy chtěli rozhodnout volit právě ty strany, které nyní v Praze kupčí s führerem. Dávejte si pozor, koho volíte, oni nejdříve mažou med kolem úst a poté se chovají hůře, než Adolf Hitler. K handicapovaným určitě.
K takovému výročí bezpochyby patří nejen oslavy, ale i zamyšlení se o věcech, které nám připadají tak samozřejmé. Postupně přicházíme o svobodu i tu demokracii.