16. 8. 2020 Bělorusko, USA

Vítáme u našeho dnešního komentáře.

Poslední diktatura Evropy. Zaslouží si Bělorusko vaši pozornost ...

Ještě, že máme to Bělorusko

V Bělorusku proběhly prezidentské volby, ve kterých, podle oficiálních výsledků sdělených režimem Lukašenka, zvítězil právě Lukašenko s cca 80% podporou občanů země.

V této zemi vládne autoritářský režim, s demokratickými prvky, jako je možnost volit mezi kandidáty, ale ty nejsilnější opoziční kandidáty nejdříve režim zavře do kriminálů, obviní je ze zločinů, které nespáchali, prostě se jich zbaví. Nastoupí „no name“, neznámá tvář, která nemá mnoho možností uspět, kterou ihned po volbách začneme šikanovat a vypudíme ji ze země. S demokracií a svobodou pramálo společného. Jenže, „my jsme zavřeli Sládka v prezidentské volbě, aby nemohl volit a ten hlas rozhodl“. Pamatujete ještě?

Míra svobody a demokracie v Bělorusku zdaleka není dostatečná, je spíše nedostatečná. Přišly demonstrace, střelba do poklidných demonstrantů, jejich bití, ponižování, mučení. Mladí na to koukají s otevřenými ústy, jak je toto možné, nám, starším, co jsme zažili bolševika se otevřely staré rány. Ano, i my, tedy někteří z nás, pamatujeme hrůzný teror bolševického režimu, který byl stejný. Mnohým z nás se vyhrnuly slzy z očí. Cloumá s námi vztek.

Co s tím udělat? No, pro skutečné demokraty, nikoliv ty křiklouny z řad pravicových, nebo levicových uskupení, kteří na jedné straně souhlasí s masakry v Katalánsku, ne nepodobnými obrázkům z Běloruska, je volba jasná. Musíme stát na straně demokracie a svobody. Pokud my máme právo svobodně se vyjadřovat, žít v demokratickém systému, mají to právo mít všichni. Ano, už jsem slyšel, i četl, že bychom měli brát ohled na geopolitické zájmy, které ovšem mají vedení států, kterým k těmto zájmům nikdo nedal mandát. Nikdo z voličů.

Problém naší společnosti je, že v ní nežije většina demokratů, ale právě většina pseudodemokratů, kteří káží víno, pijí vodu. Bělorusko musíme chránit od tyranie, na druhou stranu kšeftovat s totalitním Ruskem a Čínou je OK. Sankce vůči vedení Běloruska, ale Číňan a Rus si mohou dělat, co chtějí, navíc jim umožníme i u nás třeba stavět strategické podniky, ohrozit naši bezpečnost. Jistě, i to spadá do sféry demokracie, ale poté nelze takové lidi, kteří se takto odpudivě chovají, považovat za demokraty, ale právě totalitáře.

Padne režim v Bělorusku, nebo ne? Tak o tom se lze pouze dlouho dohadovat. Zcela jistě dojde v Bělorusku k uvolnění poměrů. Naprostou jistotou je, že Lukašenko měl daleko větší podporu, než má opozice. O tuto jistě přišel nesmyslně brutálním zásahem. Otázkou je, zda to stačilo k aktivizaci mlčící většiny, nebo ne. Zatím to tak nevypadá. Rus mu oficiálně nepomůže. Dobře ví, že druhá Ukrajina už mu neprojde. Zcela jistě by vojensky zasáhly minimálně USA, ne-li celé NATO. Rus bude řinčet zbraněmi na hranicích, možná vyšle i „zelené mužíky“, ale tato taktika je již odhalitelná a demokratické síly jsou na ni připraveny. Takže to také neudělá. EU zase zavede sankce, ty k ničemu nevedou, takže stejné, jako když neudělá vůbec nic. Lukašenko nemůže „přitvrdit“, riskoval by, že dopadne jako Husajn. USA jsou v této chvíli nevyzpytatelný, ani Putin netuší, jak zasáhnou, pokud zasáhnou. Na druhou stranu se jedná o sféru vlivu Ruska. Nebude to moc jednoduché.

Pompeo v Praze: varoval před Ruskem a Čínou

Americký ministr zahraničí v ČR

Možná jste si povšimli toho, co já. Sociální sítě plné nenávisti k Trumpovi, především ze strany těch jediných správných demokratů, diskuse na Novinkách se nemění, odpůrci Babiše a Zemana jsou houfně cenzory blokováni, odpor už byl téměř umlčen. Jedna z cenzorek se tím dokonce už chlubila i na Twitteru. Jinde je kultura diskuse o dost lepší, když opomineme ruská média, fake média apod.

Ale přijede k nám ministr zahraničí USA, Mike Pompeo, a najednou je vše jinak. Uřvanci z té jediné správné demokratické opozice otočí o 180 stupňů, komunisté řvou pořád stejně. Najednou to je vysoký představitel skutečně demokratické země, najednou Trump, který jej do své administrativy dosadil, není ďábel, není zmrd, ulhanec, svině, něco jako Zeman, najednou je M. Pompeo představitel skutečné demokracie, Senát mu tleská vestoje, Petříček se před ním kroutí, jako laciná děvka, agent STB se přetvařuje, seč mu síly stačí, i Milouš opustil svůj gumový člun, aby se na něj dostalo. Pryč je ovšem doba, kdy nejvyšší představitelé zahraničních států nevynechávali Primátory Prahy. Na Hřiba se nedostalo. Právem. Dva dny vydrží přetvařování jak politiků, tak jako demokratů.

Faktem je, že Mike Pompeo je výrazná politická osobnost, je členem administrativy D. Trumpa, je jeho pravou rukou, za mnoho rozhodnutí je právě jeho hlas. USA jsou kolébkou demokracie a tuto svoji jedinečnost si nadále udržují. M. Pompeo se tu stavil na zdvořilostní návštěvu, nemá si s našimi politiky co říci, vyjma zdvořilostních frází, návštěva naší země je spíše nutné zlo pro americké přátele. Jako země jsme ztratili punc originality, prozápadní směřování, snahu být ostrůvkem skutečné demokracie, hájící lidská práva všude na světě, v evropském socialistickém šílenství. Mohli jsme být před Německem, alespoň ve vnímání Západu, především USA, se schopností ignorovat státy, kde se porušují lidská práva. Nic z toho jsme nevyužili. Sousední Polsko, které je, pro změnu, těmi eurošílenci dokola okřikováno, je mu vyhrožováno, se stalo, v očích USA, daleko lepším přítelem. Ne, v Polsku nejsou demokratická práva a svobody zaručeny všem, jenom některým, ale to v očích USA kompenzují zcela jasné postoje k nepříteli z Ruska. Tyto postoje nám chybí, proto nám také chybí masivní investice od amerických firem, investice do výzkumu, vývoje, chybí nám i americká demokracie, odmítáme jejich vzor demokracie, stali jsme se, dobrovolně, skanzenem zašlé slávy.

Díky neschopnosti našich voličů vidět dále, než za ploty svých domů, jsme zcela dobrovolně opustili možnost být součástí vlivného americko-britského společenství, mít přístup k nejmodernějším technologiím, jenom 3 státy USA by bohatě poptávkou a spotřebou pokryly veškerou naši produkci, pokud bychom jim měli, co nabídnout. Bohužel, už nejsme „vlčáky“, nejsme ekonomika, která se přibližuje nejbohatším, nechali jsme se sliby a úplatky semlít eurounijním mlýnkem. Veškeré naděje na zlepšení a sliby ze strany EU jsou ty tam. Sami jsme se rozhodli pro podprůměrnost. Ekonomika chudých států s enormně chudými obyvateli, jako je v Rusku, nebo Číně, nepočítejte těch pár prorežimních miliardářů, naší ekonomice, v případě spolupráce, přinese pouze chudobu a bídu. Podstatou těchto ekonomik je minimální mzda, maximální hodinové práce, minimum volna, protože by jinak dělník mohl začít koukat po automobilech a zjistit, že si na ně nikdy nevydělá. Na spolupráci s takovou zemí naše nikdy nevydělá a nezbohatne.

Udělali jsme si to sami, buď to změníme, nebo s tím budou i další generace žít.

Politika je obchod s lidskou hloupostí, nezapomínejte.

Tak hezký víkend a celý příští týden.

 
TOPlist