6. 5. 2018 Demokracie po Česku

Mnozí lidé si pletou pojem kapitalismus a pojem demokracie. Někteří jej dokonce slučují. Ekonom Milton Friedman ve své knize Kapitalismus a svoboda tvrdil, že kapitalismus je nezbytnou podmínkou svobody i demokracie. Je tomu opravdu tak?

Není, na to si můžeme odpovědět hned. Ale není to tak jednoduché, protože pro možnost existence demokracie a svobody ve společnosti, je nezbytně nutné mít skutečně právní společnost, právní stát. A ten nezajišťuje neustále se zvyšující volání po "vládě pevné ruky", nacismus, komunismus, ani socialismus. Co nám tedy zbývá za společenské zřízení, ekonomické prostředí, pokud se tyto uvedené sami diskvalifikují z možností zároveň existence svobody a demokracie. Právě ten kapitalismus? Kdepak, existuje mnoho různých prostředí, ve kterých by bylo možné žít v demokracii a svobodě, bez kapitalismu, ale dosud je nikdo nebyl ochoten realizovat. 🙂

Demokracie není pouhá vláda většiny, ona je opakem. Demokracie je ochrana menšin před většinou. Většina sice správně rozhodne, ale menšina nesmí být utlačována. To je princip, který mnozí nikdy nepochopí a nepochopili. Nejméně třaskavé téma v této věci mohou být adopce dětí homosexuálním párem. Většina si je nepřeje, ale menšina má právo mít stejné právo, jako většina, tedy adoptovat dítě. Například právě "právo", tedy právní stát, je základem "demokracie". Nelze mít práva pro většinu a stejná upírat menšinám.

Kapitalismus je ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a jsou provozovány v prostředí tržní ekonomiky za účelem dosažení zisku. To samo o sobě není dostačující pro koexistenci demokracie a svobody. To zajistí pouze a jenom právní stát, vláda práva, tedy ta vláda, která neumožní zneužití právě velkého soukromého vlastnictví k ovlivňování práva. Pokud se spojí velké soukromé vlastnictví s vládou, poté se již jedná o "korporátní fašismus". Majetný člověk nemá větších práv a možností jich využívat, nebo zneužívat, než člověk nemajetný.

Z čeho plyne současná nespokojenost části národa s demokracií a svobodou, že dokonce volají po "vládě tvrdé ruky", diktátorství, komunismu, nacismu a volí strany, jako ANO, SPD, KSČM? Právě z pocitu neexistence "právního státu". Tady musíme konstatovat, že ten pocit je správný. Největší podnikatel předsedou vlády, majitel médií, propojení korporací s vládou, příjem dotací apod. Ale on není jediný. Máme tu armádu exekučně postižených lidí, čítající více jak milion občanů. Tito jsou definitivně odkázáni k celoživotnímu strádání. Z dluhů se stal obrovský obchod. Smysl exekucí je popřen - vymoci dluhy z dlužníků - tito totiž nesplácí dluhy, ale právě zisky exekutorů, vymahačů, státu. Máme tu spoustu lidí, kteří musí snášet doslova teror na pracovištích. Mnozí zaměstnavatelé beztrestně nerespektují práva zaměstnanců. Proti tomu tu máme "Odbory", které si naopak myslí, že mohou likvidovat jinak slušné podnikatele, díky protěžování zaměstnanců a jejich nároků tím, že si klidně vyhlásí stávku a tím prakticky ukradnou peníze majitelům, nebo klidně zastaví dopravu v zemi, bez důsledků. Proti tomu tu máme skupiny neonacistů, pochodujících se šibenicemi po náměstích, veřejné projevy nadřazenosti jedné rasy, tolerované Policií, státním zastupitelstvím, soudy. Máme tu média, ovlivňující veřejné mínění pomocí lží a manipulací, bez zájmu orgánů činných v trestním řízení. Máme tu padající mosty, bez jakýchkoliv důsledků pro ty, kteří je nechali padnout. Je tohle opravdu vláda práva, právní stát?

Málokdo může být spokojen s mírou demokracie a svobody v této zemi. Někteří si pletou svobodu slova s možností hlásat nacistické, nebo komunistické myšlenky. To byly zločinecké vlády. Nikdo z bývalých komunistů ovšem nebyl prakticky potrestán. Kdysi se budoval "socialismus", nyní se buduje "demokracie a svoboda". Ale nikdo nemusel nic budovat, stačilo vyrazit na Západ a odtud převzít nejen právo, ale i myšlení a právní jednání. K tomu bohužel dosud nedošlo.

Co je příčinou tohoto stavu v české společnosti? Závist. To, co tu zavedl komunistický režim. Místo odhodlání bojovat za lepší demokracii a svobodu se tu nejvíce projevuje závist, která všemu brání. Lidé závidí podnikateli úspěch, proto jej pomluví, udají, způsobují komplikace. Lidé si závidí i korunu navíc. Největší radost mají z toho, že sousedovi chcípla koza. Místo toho, aby si tu kozu pořídili sami. Ruku v ruce se závistí jde i nenávist. Nenávidí vše, co je nové, odmítají si připustit, že někteří nesmí být zvýhodňováni, protože oni k té zvýhodněné skupině patří a svá privilegia nechtějí přijít. Týká se to všech skupin obyvatelstva. Bílý nadávají černým, chudí bohatým, bohatí chudým. Politik má imunitu. Občan ji nemá. Zneužití informací v obchodním styku, jinak trestný čin, neplatí na politiky, již od komunálních. Mezitím se stav svobody a demokracie zhoršuje. Lidé si nepřipouští vlastní zaostalost, odmítají přijímat nové věci, vyrovnávat se s nimi, nevěří prakticky nikomu. Napadají Papeže, prezidenty, politiky, ale už i prodavačky v obchodech, uklízečky, ženy na mateřské dovolené.

Ryba smrdí od hlavy, to si někteří odmítají připustit. Proto dokola volí jedny a ty samé, poté na ně více, či méně, nadávají. Odmítají převzít zodpovědnost do svých rukou.