30. 9. 2018 Mnichov vs. Krym

V tomto týdnu jsme si připomněli 80. výročí Mnichovské dohody, která se úzce dotýkala naší země a jejího budoucího vývoje. Nebudeme Mnichovskou dohodu hodnotit z hlediska dnešního pohledu, ale v nápadně podobném scénáři, který se nedávno odehrál na Krymu. Předložíme fakta, která srovnáme. Neodpustíme si připomenout, že historici při hodnocení Mnichovské dohody úmyslně zamlčují náš předběžný souhlas s redukcí našich západních hranic s Německem, podle naší zemí ratifikovanými Locarnskými dohodami.

A. Hitler - Československá vláda upírá právo národů na sebeurčení - k otázce Němců žijících na našem území. 

V. Putin - Ukrajinská vláda upírá právo národů na sebeurčení - k otázce rusky mluvícího obyvatelstva na Krymu.

Po vzniku Československa v roce 1918 vyhlásili Němci žijící v pohraničních částech Čech, Moravy a bývalého Rakouského Slezska ve dnech 29. a 30. října čtyři autonomní provincie, rozkládající se podél hranic s Rakouskem a Německem, jež požadovaly nezávislost na Československu a přičlenění k Německému Rakousku, potažmo k nově vzniklé Německé republice.  Československo obnovilo svoji územní integritu se všemi odtrženými územími jejich vojenským obsazením prakticky bez větších vojenských akcí mezi 1. – 20. prosincem 1918, takže se pokus o odtržení nezdařil. Tyto čtyři celky tak přestaly existovat a Československá vláda neuznala právo německé menšiny na sebeurčení. Protesty německého obyvatelstva, které se dovolávalo tzv. práva národů na sebeurčení, byly potlačeny vojskem za použití síly. Tyto demonstrace byly podpořeny jednodenní generální stávkou německého obyvatelstva. Demonstrace byly potlačeny československou armádou s 54 mrtvými a 84 zraněnými osobami.

Odtržení Doněcka, Luhanska i Krymu mělo podobný scénář, včetně zásahu státní moci, které vyslalo vojska k obnovení své územní integrity.

V případě "Sudet" to bylo z hlediska našich občanů v pořádku, v případě Ukrajiny to jsou vrazi, kteří upírají právo národů na sebeurčení.

V oblasti Sudet proběhlo vyhlášení čtyř autonomních provincií zde žijícím většinovým německým obyvatelstvem (3-3,5 mil.). Dalo by se v té době hovořit o "referendu".

Na Krymu prý bylo legální referendum, které bylo nelegální. Referendum na Krymu by proběhlo v souladu s jejich a potažmo Ukrajinskou ústavou, pokud by je vyhlásil Ukrajinský parlament a schválil Ukrajinský prezident, který podle ústavy má právo veta. Protože podle čl. 135 ukrajinské ústavy, je Krym integrální součástí Ukrajiny. Sice má svůj parlament i vládu, ale může pouze vyhlašovat referenda místního významu. Nikoliv o integritě země, či o připojení části Ukrajiny k jinému státu.

ČSR vznikla v roce 1918 tím, že byla odtržena od R-U monarchie, na základě výsledků I. sv. války.

19. února 1954 byl z iniciativy N. S. Chruščova Krym vyňat z Ruské SFSR a přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR

Obojí tedy "vzniklo" uměle, bez přirozených dlouhodobých tradic. 

Sudetští Němci, stejně jako občané Krymu, se odvolávali na "právo národů na sebeurčení". Obviňovali vedoucí představitele zemí a většinové obyvatelstvo daných zemí, že jim nedávají stejná práva, jako má většinové obyvatelstvo. Obojí se chtěli odtrhnout, všude rozhodovalo většinové obyvatelstvo tam žijící.

Sudety jsou pro ruské trolly území naší země, na které Sudetští Němci nemají právo, ale Krym, prakticky totožný případ, právo na sebeurčení má?

Pro demokraty nemají právo na tento postup ani Sudetští Němci, ani jej neměli, ale ani Krymští občané. Proč? Rusové mají svoji zemi, stejně tak Němci. Právo národů na sebeurčení není právem krást, násilím, územní celky stávajícím zemím.

Kdo podporuje Rusko v anexi Krymu, zákonitě podporuje i dřívější chování A. Hitlera a jeho nároků na Sudety. Chování Rusů a Putina je shodné, s chováním nacistů a Hitlera.