18. 12. 2016 – Dnes by mu bylo 80 let. Nikdo na něj nezapomene.

Komu? Václavu Havlovi. Prvnímu porevolučnímu prezidentovi naší země, ať již se jmenovala jakkoliv. A že těch názvů bylo. Pamatujete ještě? ČSSR, ČSFR, ČR? Byla to doba hektická, ale také nejsvobodnější v našich dějinách. Ale o tom komentář nebude. Bude o člověku Havlovi, který byl nedopatřením prezidentem.

ha

Komentář začneme otázkou. Kdo z vás by byl ochoten pro obhajobu svobody slova, demokracie, svobodných voleb, ochoten riskovat své uvěznění, nebo jenom ztrátu zaměstnání? Možná vůbec nikdo. Václav Havel toto byl ochoten riskovat a to prakticky po celý svůj život v totalitní zemi, zvané Československá socialistická republika. Za svůj život byl několikrát uvězněný, dohromady na cca 5 let jeho života. Po celou dobu mu po jeho boku stála paní Olga. Václav Havel byl disident, umělec, dramatik, trošku herec, prezident, ale především člověk.

ha2

Člověk, který byl velmi idealistický, který dělal chyby, který hájil „Pravdu a lásku“. Nikoliv pouze svoji „pravdu“, ale právě díky lásce, hájil právo na „pravdu“ jiných. Společnost má na pana prezidenta celkově 3 možné postoje – obdivovatelský, nenávistný, realistický. Protože se realismus z naší společnosti vytrácí, především po smrti pana prezidenta a nástupem Miloše Zemana do úřadu Prezidenta, jsou nejvíce vidět právě nenávistné pohledy na dílo, které pan prezident Havel po sobě zanechal, nebo naopak glorifikující osobu pana prezidenta.

ha3

Udělal chyby? Ano, udělal. Ale udělal je úmyslně? Udělil milost v takové šíři, jako jeho následovník Klaus? Ne, udělil všeobecnou amnestii pro vězně, některým snížil tresty, někteří se dostali na svobodu. Neudělil milost „výsadní skupině“ skoro podvodníků, jako Klaus. V roce 1989 měl památný projev, který mu dnes, nenávistníci, vyčítají. Ale každý reálně uvažující člověk ví, že to byla prognóza, která se fakticky potvrdila. Vyčítá se mu, že řekl – budou vás strašit nezaměstnaností – a oni jsou dnes nezaměstnaní bez prostředků, nebo se o ně slušně stará stát? Práce je více, než je lidí schopných práci vykonávat, nebo ochotných.

ha4

Vyčítá se mu „humanitární bombardování“? To může vyčítat jenom blbec, protože pan Václav Havel nebyl premiér, ale prezident, tudíž ani nic neschvaloval, ale pouze podepsal rozhodnutí Parlamentu a vlády. Bylo humanitární? Představa, že žiji ve státě, kde moji etnickou skupinu někdo vyvražďuje a mezinárodní společenství takové vrahy začne bombardovat, mě povede k názoru, že děkuji mezinárodnímu společenství, že bombarduje, v zájmu budoucí humanity, ukončení vyvražďování.

ha5

Ale dost s tím, co mu „nenávistníci“ podsouvají a vyčítají, bez ohledu na to, zda vůbec měl, jako prezident, možnost něco ovlivnit, či nikoliv. On totiž prezident nemá moc schválit sám zákony. To ti blbci, co mu to vyčítají, vůbec netuší.

Celoživotně bojoval za právo na svobodu, demokracii, svobodné volby, svobodu slova, ale i svobodu cestování a další, v té době na „Západě“, tak běžné věci, které jsme neměli. Byl za to vězněn, šikanován, zesměšňován. Ale vydržel. Za to mu patří velké díky.

ha6

Díky této jeho obrovské vůli a důsledného lpění na humanitě a svobodě, přinesl naší zemi to nejcennější – Svobodu a naději. Nebyl na to přirozeně sám, ale on je nadále tou ikonou celého společenství, které nám to nejcennější přineslo. Jako umělec byl také bohém. Občas i bohémsky žil. Vzpomínáte na koloběžky na Hradě? Vzpomínáte na „krátké kalhoty“ při inauguraci? Vzpomínáte na přílet z Nagana s našimi úspěšnými olympioniky? Myslíte, že tímto chováním někoho někdy pobouřil? Myslím tím nejen naše občany, ale i v zahraničí? Já si naopak myslím, že když záběry byly vysílány v celém světě, tak mnoho občanů jiných zemí nám tiše, možná i hlasitě, závidělo takového prezidenta, který se uměl „odvázat“ v historických okamžicích. Dnes máme prezidenta, který se je schopen ožrat a skoro poblít korunovační klenoty. Jaký to je velký rozdíl, mezi nimi.

nagan

Jak už to u výjimečných osobností v naší zemi bývá, tak byl více ctěn v zahraničí, než u nás. Kdo u nás zná například díla Milana Kundery? Jak moc byl ctěn? Vzpomínáte na návštěvu Billa Clintona, tehdy prezidenta USA, asi nejmocnějšího muže planety, a jeho návštěvu u nás? Jak si „skočili“ na pivko ke Zlatému tygrovi, aniž by o tom ochranku vůbec informovali? To pozdvižení mezi místními štamgasty, jako byl mistr poetiky Bohumil Hrabal, sedící zde, také? Znáte to foto? Saxofonové sóličko B. Clintona v Redutě? Pamatujete uvítání pana prezidenta Havla v americkém Senátu? Návštěvu G. Bushe ml. na zcela zaplněném Václavském náměstí?  Američtí prezidenti si u nás podávali dveře. Ale nejen oni, významné zahraniční návštěvy byly prakticky tak časté, že je člověk už ani nesledoval, neuvědomoval si vůbec, jak významný člověk je naším prezidentem. Kdo k nám dnes zavítá? Uzbecký prezident?

hrab

 

Ano, bylo jich více, které dokázal rozesmát, pobavit, svojí bezprostředností, bohémstvím. Pár foteček vám sem umístíme.

hav

 

Byl blízkým přítelem mnoha velkých státníků, ale i jednoho významného duchovního, Jeho svátosti Dalajlámy

hav1

Co po sobě pan prezident Havel zanechal? Neustálý boj za svobodu, demokracii, pravdu a lásku. Byl to démon naší země, který povstal, učinil z naší země svobodnou a demokratickou krajinu, s právem na svobodu slova, volby, podnikání, cestování, studování. Mnohým naději vzal. Vzal ji těm, co se naučili žít v systému, kde stačilo vstoupit do KSČ, STB nebo Lidových milicí, občas zmlátit ty, co mají dlouhé vlasy, nebo ty, co demonstrují a volají Demokracie, a tím mít zajištěné teplé místo v KSČ, pro své děti zajištěná studia na VŠ, bezpracné peníze, na úkor těch, co si zachovali svoji čest a tomuto teroru nepodlehli, těch byla většina a těm dal především naději. Jak s ní naložili, je již jejich věc. Některým se jejich život nepodařil, ale to není vina pana prezidenta, dal jim šanci s ním něco udělat, být úspěšný, dal jim také šanci ho kritizovat, nadávat na něj beztrestně, nebýt mučen a vězněn za názory. A to by  si především ti, co jej kritizují, měli uvědomit. Nebýt pana prezidenta Václava Havla, budou pořád držet hubu ze strachu z uvěznění.

Naší zemi chybí takováto osobnost, která nás navždy opustila. Chybí nám jeho naděje, radost, kterou rozdával, i jeho bohémský život. Právě proto na něj asi nikdo z nás nikdy nezapomene, ať už máte důvody jakékoliv. Kdo si dnes vzpomene na Husáka? Děkuji vám, pane prezidente, za vše, co jste pro nás udělal, vždy jsem vás vnímal jako člověka chybujícího, ale přesto plného optimismu. A věřte, že i já věřím – Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Možná se toho nedožijeme, protože jsme tu dobu měli možnost, spolu s vámi, jako prezidentem, prožít, a jak víme, dobro střídá zlo, přesto za to dobro budeme nadále bojovat.

vh

 

 
TOPlist